Dobrodružný návrat z Lelystadu do Urku

26. června 2017 v 18:57 | Danielka
Dokončení dubnového blogu......Za velmi rychle a hodně sílícího větru jsme se po zakotvení naší plachetnice vydali na kolech zpět do Urku pro auto.Jelikož jsme spěchali,....a vida místní obyvatele oblečené celkem na lehko...vydali jsme se na cestu jen v džínách, tričku a bundě.Jen co jsme vyjeli z maríny a dostali se na nekrytou cyklostezku podél moře,zjistili jsme,že to nebude žádný med.
To tedy nebyl.Ledový protivítr nás bičoval a my šlapali, a šlapali, a šlapali podél nekonečné řady větrných elektráren v moři.A prali se s větrem. Šlo to těžko.Nejprve mi(ostatně jako vždy)ztuhly ruce na řídítkách(zásadní nedostatek se ukázala absence aspoň cyklorukavic). Mám celoživotně špatné dokrvování konců končetin, takže i v létě mám běžně studené dlaně a prsty na rukou i chodidla na nohou.Žádné Gingo biloba ani jiné zaručené rady na to nepomáhají - jen holt musím mít ruce a nohy v teple.
To ovšem nebyl tento případ.Přestala jsem mluvit(což je u mne zcela neobvyklé), jednak protože to proti větru nešlo, jednak proto, že mi ztuhl doslova a do písmene usměv na rtech, resp. ztuhla mi celá h....Pak už to šlo ráz na ráz, tuhlo zimou celé tělo, vítr sílil, zlověstná mračna se stahovala čím dál víc, ale my statečně šlapali.Musím neskutečně ocenit obětavost a ohleduplnost mého Péťi, který mi mé zcela zmrzlé ruce obalil svojí bundou a dál jel jen v tričku(horkokrevník!).
Ona totiž vzdálenost vzdušnou čarou, resp.po Ijsselmeeru přímo po vodě vůbec není totéž, co cesta po cyklostezkách a po silnicích.Ty vzdálenosti se "trochu"liší.
Najeli jsme skoro 40 km, do Urku dojeli zmrzlí s prvními kapkami velkého deště, ale naštěstí jsme znali kod umýváren s teplou vodou i teplou podlahou, takže jsme rozmrzli ve sprše,naložili kola, zapli topení v autě naplno i do sedaček a šťastně se vrátili do naší nové základny - mariny na naší Slunečnici.
Na vnitřní prohřátí jsme si na závěr dobrodružného dne dali s chutí panáčka Jamesona.
 

Život na lodi

26. června 2017 v 17:28 | Danielka
...nemyslela jsem si, že se ve svém věku ještě vrátím do "kotlíkářských dob", kdy budu jíst konzervy(já,potravinářský biochemik, zabývající se celý profesní život výživou a hodně dbalý na vše, co člověk v podobě jídla do svého organismu dostává).ALE, člověk míní,a láska mění.
Můj Péťa mě přivedl k námořnímu jachtingu, já si v naprosto bleskovém sledu udělala jak chorvatské, tak posléze české kapitánské zkoušky, koupili jsme si vlastní plachetnici......a "Bum"
trávíme na ní naší dovolenou a nejrychlejším jídlem, které lze během 5ti minut připravit i za plné plavby(do 25 uzlů větru)je br.kaše+párek(pochopitelně z konzervy-Hamé).
Život na lodi pak kromě jídla skýtá spoustu dalších specifik:člověk je téměř neustále venku na vodě mimo pevnou zem,na omezeném prostoru, kde udržování určitého pořádku je alfou a omegou.
Na spaní nemůže očekávat luxus rozměrného letiště 5ti hvězdičkového hotelu,ale zato romantiku kolébající při usínání.
Zatím je naším domovským přístavem Lelystad v Holandsku, zemi s tradičním jachtingem, takže si užíváme i naprostého klidu celou noc i v maríně(zcela odlišného od hlučných nocí v chorvatských přístavech).
Když je ráno Sluníčko, snídáme na palubě z týkového dřeva, což je naše nejpříjemnější sezení.
Vyplouváme pokaždé, kromě dnů, kdy potřebujeme na lodi něco udělat, vylepšit nebo poopravit.
Neodradí nás ani vítr 42(45) uzlů.Učíme se refovat plachty pro optimum naší lodě,aby plavba byla rychlá a bezpečná.
Větrné a chladné počasí nás příjemně unaví, takže po konzervové večeři většinou-pokud je příznivé počasí- ještě posedíme na palubě a vychutnáme si západ Slunce, který tady na severu je až kolem 22 hodiny.
Vychutnáváme si tenhle náš kousek českého území v království holandském,Péťa neustále něco"šmoulí", vylepšuje,poopravuje,já se starám o kuchyň,plavby a někdy večer si medituji nad tím,že život člověku přináší v každém věku naprosto nečekaná překvapení a je jen na nás, jestli jsme jim otevření a vstřícní, nebo je necháme minout bez povšimnutí.Mně se v životě vždycky vyplatilo to první!

Jak jsme doopravdy kupovali (...a koupili) plachetnici

26. června 2017 v 16:46 | Danielka
...po zhruba půlročním hledání, sbírání informací,prohlížení zahraničních serverů s nabídkami plachetnic, jsme si ujasnili alespoň základní kriteria:preferujeme ocelovku - na rozdíl od laminátky je bytelná, téměř nerozbitná, i když při plachtění pochopitelně pomalejší,cca 10 m, protože na ní budeme převážnou část plachtit ve dvou a z finančních důvodů loď starší.Další kriteria jsme již ponechali na zvažování konkrétních nabídek....Ač můj Péťa přicházel celý podzim téměř denně s novými aktuálními nabídkami, žádná se nám ve finále nelíbila natolik, abychom cítili, že je to ono.
A jak to v životě chodí, štěstí přijde, když to člověk nečeká, ale je připravený.
Přes jednu nabídku jsme se seznámili s kamarádem Martinem, jachtařem, který svojí plachetnici měl(dokonce si jí postavil) a s ním jsme konzultovali naše požadavky.
Po Novém roce jsme si dodělávali české kapitánské zkoušky....a do toho se ozval Martin, že by pro nás měl nabídku koupě plachetnice, která by stála za zvážení.Byla v Holandsku, starší bytelná ocelovka - na obrázku se nám moc líbila, i všechny parametry a charakteristiky vypadaly nadějně...a tak jsme zkontaktovali majitele, který byl nesmírně překvapený, že se ozývají zájemci z České republiky.Nicméně jsme si dohodli obratem prohlídku a i s Martinem jsme v polovině ledna vyrazili do Urku v Holandsku.
Byla to láska na první pohled( ...i ty další).Péťa s Martinem loď důkladně prohlédli, neshledali žádné skryté vady ani záludnosti a tak jsme si předběžně s Michielem při příjemném obědě v rybí restauraci přímo v budově Havenmeistera "plácli".
...a pak už to bylo na mně.Během týdne jsme uskutečnili koupi a my se stali hrdými majiteli naší "Slunečnice".
 


První jachtařská dovolená na naší Slunečnici

23. června 2017 v 20:20 | Danielka
Celé jaro jsme na naší plachetnici Sunflower jezdili jen pracovat, opravovat, upravovat a doplňovat nářadí a zásoby a těšili se na naší první dovolenou strávenou celou na lodi.
...a ten kýžený okamžik nastal konečně začátkem června(původně jsme chtěli jet už v květnu, ale spousta pracovních povinností nám to nedovolila dříve, než v červnu).
Hned po příjezdu jsme si vychutnali první krásný západ Slunce z paluby lodi(...ten nás středoevropany mimochodem překvapil zde v severnějších oblastech až ve 22:00).Na o hodně delší den si člověk zvykne relativně snadno, ale na mírný deficit spánku a ranní vyspávání(resp. dospávání )též.
První dny jsme si museli zvykat a zaběhnout režim na lodi, upravit spaní a velmi jsme ocenili velikost naší lodě při obsazenosti dvou lidí.
Pro mne pak bylo nesmírně pozitivní zjištění, že v Holandsku je naprosto běžná, ba přímo bych řekla zcela nejobvyklejší posádka v počtu 2 - manželé, partneři, povětšinou starší pár, který s naprostým přehledem a klidem zajíždí s plachetnicí
kotvit v rozličných marínách a posádka je strojově sehraná a přesná.Je vidět, že spolu plachtí už nějaký ten pátek.....
Není ovšem ani vyjímkou potkat plachetnici pouze s jedním člověkem, který si prostě jen tak vyjel za příznivého počasí zaplachtit....pro radost z moře, Slunce, větru v plachtoví, svobody, volnosti a radosti.
A o tom tradiční rekreační jachting je předevšímMrkající.
První týden jsme se s Péťou učili bezproblémově kotvit, vyjížděli jsme na kratší i dlouhé projížďky a napluli hezkých 75 NM.
Po týdnu jsme si jeden den udělali "odfrk"od lodi a dojeli se podívat do Lelystadu na sraz veteránů(aut, ne seniorů).
Naprosto nás ohromilo přes 500 nádherně vyleštěných a nazdobených historických krasavců, včetně dobových posádek.
Navíc bylo krásné počasí, tak jsme si akci užívali včetně oběda.
A na závěr jsem objevila bonbonek specielně pro Péťu:u historické prohlídkové lodi Batavia kotvila česká LA GRACEUsmívající se!
Stačil krátký telefonát a na večer jsme byli pozváni na prohlídku této české megakrásky p. kapitánem Pepou Dvorským.
Strávili jsme na palubě La Grace nezapomenutelný večer se západem Slunce u skulptury kakajícího panáka(drátěná plastika dospělého člověka v charakteristickém podřepu velikosti cca 20 m na kose při příjezdu do Lelystadu viditelná široko daleko).
......a hurá na obeplouvání Ijsselmeeru - pro zasloužilé mořské vlky z La Grace je to "jezero", ale když se tu rozfouká přes 42 uzlů, je to docela hukot......ale my plachtíme......protože plachtit může každý, kdo si chce splnit své sny!!!!

Převoz naší Slunečnice+dobrodružný návrat pro auto

26. dubna 2017 v 13:15 | Danielka
Při našem dalším pobytu v Holandsku nás čekala nejdůležitější akce-převoz naší plachetnice do nové maríny Lelystad. Původní plán vyplout hned první den po příjezdu nám překazil původní majitel lodi Michiel, který se na nás přijel podívat a seznámit nás se všemi kohouty,armaturami a jinými záludnostmi, kterých je na takové plachetnici opravdu moře, což jistě potvrdí každý jachtař.
Můj Péťa si neplánovaně vyzkoušel roli Opičáka a vylezl v novém postroji až nahoru na stěžeň,aby opravil zlomený prvek u navíjení přední plachty.Byl velmi statečný a překonal sám sebe, protože výšky zrovna nemusí a ještě na ně úplně pevné zemi!!!!Borec!
Po několika přeháňkách jsme i s Michielem vypluli na vnitřní moře.Napnuli jsme všechny plachty a byla to nádhera! Jelikož po návratu do Urku byl již večer,nechali jsme přeplavbu na druhý den.Užili jsme si krásný západ Slunce,duhu a překvapivě teplý večer na Apríla u Severního moře, vyspali se na naší loďce (což už je naprostým pravidlem-nespíme jinde)a druhý den za krásného počasí vyrazili.Jediný nedostatek byl slaboučký vítr, takže jsme si sice celý den užili na moři,ale abychom vůbec dojeli do Lelystadu,museli jsme dojet na motor a tím pádem i na sklonku dne. Než jsme vyřídili formality v naší nové maríně,byl večer,dny ještě krátké....A před námi cyklocesta zpět do Urku pro auto. Mám obrovskou radost, že je Péťa na naší plachetnici Slunečnici moc šťastný a nejraději by se na ní odstěhoval,ale někdy (jako v tomto případě) ho musím jemně upozornit, že učit se zajíždět na naše stání budeme muset až jindy, až na to budeme mít moře času a ne, když před sebou máme soumrak,zlověstné bouřkové mraky na obzoru a cestu na kolech v sílícím protivětru zpět do Urku pro naše auto.
Holandsko jak všichni ví,je země rovinatá a cyklistice zaslíbená,ale také na počasí drsná.......
O naší dobrodružné cestě v příštím článku...(červen(4))

Na přeskáčku

15. března 2017 v 22:17 | Petr
Musím napsat o návštěvě naší plachetnice.
V pátek jsme se opět vydali do Holandska za účelem trochu se zabydlet na lodi a najít nové kotviště.
Cesta proběhla podle plánu s přespáním tentokrát v Ostabrücku, tedy dál než minulou cestu. To abychom byli dříve na lodi. Páteční odjezd se trochu opozdil z důvodu nejezdícího metra /někdo skočil pod vlak, tak ho zachraňovali a ve středu tam stejný člověk na stejném místě skočil znovu/. Ale v Osnabrücku jsme byli brzo a ještě jsme stihli noční procházku hezkým starobylým centrem a jedno malé místní pivo. Ráno jsme si užili dobrou snídani a proto jsme k lodi dorazili chvíli před polednem. Vyložili jsme část nákladu z auta do plachetnice a šli jsme prozkoumat URK. Po krátké procházce a návštěvě Havenmeistra, který nám doporučil další dvě mariny, jsme vyjeli hledat. Navigovala Danielka. První marina byla krásná, spousta prázdných míst, ale žádná obsluha. Tak jsme si nafotili kontakt a vydali se na další. Opět spousta prázdných míst, tak jsme zamířili do kanceláře. Havenmeister nám mile sdělil, že prázdná místa nejsou prázdná, že má ještě asi 200 čekatelů na případná uvolněná místa a jediné, co pro nás může udělat,je zaregistrovat nás na 201 místo na čekací listině.S díky jsme odmítli. Po krátké projíždce po hrázi jsme zajeli do mariny Lelystad. Danielka již byla unavená, proto jsem se vydal na jednání sám. Kupodivu místo bylo. Vrátil jsem se do auta a po krátkém rozhodování jsme částečně vyplnili přihlášku s tím, že další údaje pošleme mailem. A spokojeně jsme odjeli na naši lodičku. Byl krásný večer a před námi byl důležitý ůkol : křest naší plachetnice. Za tím účelem jsme otevřeli dovezené šampaňské a Danielka povedla rituál. Pak jsme při krásném výhledu na zakotvené plachetničky dopili zbytek a pomalu se vydali do postele. Topení v kajutě bylo zajištěno elektrickým ventilátorem a tak jsem spokojeně usnul.Bohužel Danielce bylo zima a ještě se jí zhoršila bolest v krku. Ráno jsme vstali a šli jsme provést ranní hygienu, přičemž jsme byli příjemně překvapení teplou vodou ve sprchách a navíc vytápěnou podlahou. Protože na lodi nebylo žádné nádobí a všechny kavárny byly zavřené, udělali jsme si čaj do láhve od šampusu. A když jsme si ho na palubě dolévali, vypadali jsme poněkud "zvrhle". Kolem nás procházeli místní občané v oblecích do kostela - co si asi o nás mysleli?. Dopoledne jsme strávili prohlížením a prozkoumáváním lodi a v jednu hodinu jsme se smutní, že opouštíme naši lodičku ,vydali zpět k domovu. Teď již doma plánujeme další návštěvu naší plachetničky a sháníme vše potřebné na dovybavení lodě.Příště musíme přeplout na nové kotviště a protože plánujeme pobyt na 4 dny, určitě chceme plachtit. Ale povezeme i barvy na opravu nátěru a olej na nátěr paluby. A také si povezem jízní kola na přesun z Lelystadu do Urku pro auto.

Kdy koupit plachetnici

26. února 2017 v 21:20 | Petr
Nadpis článku by tu byl......
Možná i zaujme-----
Možná si ho někdo i přečte .....
A o čem to bude?
Samozřejmě o naší plachetnici.
Největší zasluhu na tom, že ji máme má samozřjmě Danielka, protože to ona položila tu správnou otázku:
Kdy si koupit vlastní plachetnici?
No přeci právě teď - protože žádná chvíle v našich životech se nebude opakovat.
Koupi předcházelo dlouhé hledání - byl to jen takový sen, jako si asi chlapi prohlížejí závodní auta a holky šaty za výlohou, tak i já jsem se občas podíval na stránky : prodej plachetnic.
Chvilku jsem koukal, ale pak mne to omrzelo, protože tam byly lodě buď úplně malé nebo hodně zanedbané , ale nejvíce na mě vyskakovali superdrahé - sice krásné ,ale drahé jak kosmická loď. Ale to byly začátky, postupně člověk zjistí, že se inzeráty moc nemění, stále se opakují a tak začne hledat další informace. Začne pročítat různé články, občas narazí na nějaký odkaz, až se dopracuje k opravdovým zahraničním webům se specializací na jachting. A najednou se na něj sesype tisíce lodí, lodiček a korábů ve všech známých přímořských státech.A tady je to možná ještě horší než na začátku. Kterou si vybrat?
Podle čeho? Asi podle ceny? Tak zase zpátky na Google s dotazem: jaký materiál trupu je nejlepší? A pak přibývají další a další dotazy a člověk se v tom začíná malinko orientovat... tedy myslí si, že se začíná orientovat do doby než narazí na další článek, který popírá všechny předešlé.

Kam dál