Červen 2017

Dobrodružný návrat z Lelystadu do Urku

26. června 2017 v 18:57 | Danielka
Dokončení dubnového blogu......Za velmi rychle a hodně sílícího větru jsme se po zakotvení naší plachetnice vydali na kolech zpět do Urku pro auto.Jelikož jsme spěchali,....a vida místní obyvatele oblečené celkem na lehko...vydali jsme se na cestu jen v džínách, tričku a bundě.Jen co jsme vyjeli z maríny a dostali se na nekrytou cyklostezku podél moře,zjistili jsme,že to nebude žádný med.
To tedy nebyl.Ledový protivítr nás bičoval a my šlapali, a šlapali, a šlapali podél nekonečné řady větrných elektráren v moři.A prali se s větrem. Šlo to těžko.Nejprve mi(ostatně jako vždy)ztuhly ruce na řídítkách(zásadní nedostatek se ukázala absence aspoň cyklorukavic). Mám celoživotně špatné dokrvování konců končetin, takže i v létě mám běžně studené dlaně a prsty na rukou i chodidla na nohou.Žádné Gingo biloba ani jiné zaručené rady na to nepomáhají - jen holt musím mít ruce a nohy v teple.
To ovšem nebyl tento případ.Přestala jsem mluvit(což je u mne zcela neobvyklé), jednak protože to proti větru nešlo, jednak proto, že mi ztuhl doslova a do písmene usměv na rtech, resp. ztuhla mi celá h....Pak už to šlo ráz na ráz, tuhlo zimou celé tělo, vítr sílil, zlověstná mračna se stahovala čím dál víc, ale my statečně šlapali.Musím neskutečně ocenit obětavost a ohleduplnost mého Péťi, který mi mé zcela zmrzlé ruce obalil svojí bundou a dál jel jen v tričku(horkokrevník!).
Ona totiž vzdálenost vzdušnou čarou, resp.po Ijsselmeeru přímo po vodě vůbec není totéž, co cesta po cyklostezkách a po silnicích.Ty vzdálenosti se "trochu"liší.
Najeli jsme skoro 40 km, do Urku dojeli zmrzlí s prvními kapkami velkého deště, ale naštěstí jsme znali kod umýváren s teplou vodou i teplou podlahou, takže jsme rozmrzli ve sprše,naložili kola, zapli topení v autě naplno i do sedaček a šťastně se vrátili do naší nové základny - mariny na naší Slunečnici.
Na vnitřní prohřátí jsme si na závěr dobrodružného dne dali s chutí panáčka Jamesona.

Život na lodi

26. června 2017 v 17:28 | Danielka
...nemyslela jsem si, že se ve svém věku ještě vrátím do "kotlíkářských dob", kdy budu jíst konzervy(já,potravinářský biochemik, zabývající se celý profesní život výživou a hodně dbalý na vše, co člověk v podobě jídla do svého organismu dostává).ALE, člověk míní,a láska mění.
Můj Péťa mě přivedl k námořnímu jachtingu, já si v naprosto bleskovém sledu udělala jak chorvatské, tak posléze české kapitánské zkoušky, koupili jsme si vlastní plachetnici......a "Bum"
trávíme na ní naší dovolenou a nejrychlejším jídlem, které lze během 5ti minut připravit i za plné plavby(do 25 uzlů větru)je br.kaše+párek(pochopitelně z konzervy-Hamé).
Život na lodi pak kromě jídla skýtá spoustu dalších specifik:člověk je téměř neustále venku na vodě mimo pevnou zem,na omezeném prostoru, kde udržování určitého pořádku je alfou a omegou.
Na spaní nemůže očekávat luxus rozměrného letiště 5ti hvězdičkového hotelu,ale zato romantiku kolébající při usínání.
Zatím je naším domovským přístavem Lelystad v Holandsku, zemi s tradičním jachtingem, takže si užíváme i naprostého klidu celou noc i v maríně(zcela odlišného od hlučných nocí v chorvatských přístavech).
Když je ráno Sluníčko, snídáme na palubě z týkového dřeva, což je naše nejpříjemnější sezení.
Vyplouváme pokaždé, kromě dnů, kdy potřebujeme na lodi něco udělat, vylepšit nebo poopravit.
Neodradí nás ani vítr 42(45) uzlů.Učíme se refovat plachty pro optimum naší lodě,aby plavba byla rychlá a bezpečná.
Větrné a chladné počasí nás příjemně unaví, takže po konzervové večeři většinou-pokud je příznivé počasí- ještě posedíme na palubě a vychutnáme si západ Slunce, který tady na severu je až kolem 22 hodiny.
Vychutnáváme si tenhle náš kousek českého území v království holandském,Péťa neustále něco"šmoulí", vylepšuje,poopravuje,já se starám o kuchyň,plavby a někdy večer si medituji nad tím,že život člověku přináší v každém věku naprosto nečekaná překvapení a je jen na nás, jestli jsme jim otevření a vstřícní, nebo je necháme minout bez povšimnutí.Mně se v životě vždycky vyplatilo to první!

Jak jsme doopravdy kupovali (...a koupili) plachetnici

26. června 2017 v 16:46 | Danielka
...po zhruba půlročním hledání, sbírání informací,prohlížení zahraničních serverů s nabídkami plachetnic, jsme si ujasnili alespoň základní kriteria:preferujeme ocelovku - na rozdíl od laminátky je bytelná, téměř nerozbitná, i když při plachtění pochopitelně pomalejší,cca 10 m, protože na ní budeme převážnou část plachtit ve dvou a z finančních důvodů loď starší.Další kriteria jsme již ponechali na zvažování konkrétních nabídek....Ač můj Péťa přicházel celý podzim téměř denně s novými aktuálními nabídkami, žádná se nám ve finále nelíbila natolik, abychom cítili, že je to ono.
A jak to v životě chodí, štěstí přijde, když to člověk nečeká, ale je připravený.
Přes jednu nabídku jsme se seznámili s kamarádem Martinem, jachtařem, který svojí plachetnici měl(dokonce si jí postavil) a s ním jsme konzultovali naše požadavky.
Po Novém roce jsme si dodělávali české kapitánské zkoušky....a do toho se ozval Martin, že by pro nás měl nabídku koupě plachetnice, která by stála za zvážení.Byla v Holandsku, starší bytelná ocelovka - na obrázku se nám moc líbila, i všechny parametry a charakteristiky vypadaly nadějně...a tak jsme zkontaktovali majitele, který byl nesmírně překvapený, že se ozývají zájemci z České republiky.Nicméně jsme si dohodli obratem prohlídku a i s Martinem jsme v polovině ledna vyrazili do Urku v Holandsku.
Byla to láska na první pohled( ...i ty další).Péťa s Martinem loď důkladně prohlédli, neshledali žádné skryté vady ani záludnosti a tak jsme si předběžně s Michielem při příjemném obědě v rybí restauraci přímo v budově Havenmeistera "plácli".
...a pak už to bylo na mně.Během týdne jsme uskutečnili koupi a my se stali hrdými majiteli naší "Slunečnice".

První jachtařská dovolená na naší Slunečnici

23. června 2017 v 20:20 | Danielka
Celé jaro jsme na naší plachetnici Sunflower jezdili jen pracovat, opravovat, upravovat a doplňovat nářadí a zásoby a těšili se na naší první dovolenou strávenou celou na lodi.
...a ten kýžený okamžik nastal konečně začátkem června(původně jsme chtěli jet už v květnu, ale spousta pracovních povinností nám to nedovolila dříve, než v červnu).
Hned po příjezdu jsme si vychutnali první krásný západ Slunce z paluby lodi(...ten nás středoevropany mimochodem překvapil zde v severnějších oblastech až ve 22:00).Na o hodně delší den si člověk zvykne relativně snadno, ale na mírný deficit spánku a ranní vyspávání(resp. dospávání )též.
První dny jsme si museli zvykat a zaběhnout režim na lodi, upravit spaní a velmi jsme ocenili velikost naší lodě při obsazenosti dvou lidí.
Pro mne pak bylo nesmírně pozitivní zjištění, že v Holandsku je naprosto běžná, ba přímo bych řekla zcela nejobvyklejší posádka v počtu 2 - manželé, partneři, povětšinou starší pár, který s naprostým přehledem a klidem zajíždí s plachetnicí
kotvit v rozličných marínách a posádka je strojově sehraná a přesná.Je vidět, že spolu plachtí už nějaký ten pátek.....
Není ovšem ani vyjímkou potkat plachetnici pouze s jedním člověkem, který si prostě jen tak vyjel za příznivého počasí zaplachtit....pro radost z moře, Slunce, větru v plachtoví, svobody, volnosti a radosti.
A o tom tradiční rekreační jachting je předevšímMrkající.
První týden jsme se s Péťou učili bezproblémově kotvit, vyjížděli jsme na kratší i dlouhé projížďky a napluli hezkých 75 NM.
Po týdnu jsme si jeden den udělali "odfrk"od lodi a dojeli se podívat do Lelystadu na sraz veteránů(aut, ne seniorů).
Naprosto nás ohromilo přes 500 nádherně vyleštěných a nazdobených historických krasavců, včetně dobových posádek.
Navíc bylo krásné počasí, tak jsme si akci užívali včetně oběda.
A na závěr jsem objevila bonbonek specielně pro Péťu:u historické prohlídkové lodi Batavia kotvila česká LA GRACEUsmívající se!
Stačil krátký telefonát a na večer jsme byli pozváni na prohlídku této české megakrásky p. kapitánem Pepou Dvorským.
Strávili jsme na palubě La Grace nezapomenutelný večer se západem Slunce u skulptury kakajícího panáka(drátěná plastika dospělého člověka v charakteristickém podřepu velikosti cca 20 m na kose při příjezdu do Lelystadu viditelná široko daleko).
......a hurá na obeplouvání Ijsselmeeru - pro zasloužilé mořské vlky z La Grace je to "jezero", ale když se tu rozfouká přes 42 uzlů, je to docela hukot......ale my plachtíme......protože plachtit může každý, kdo si chce splnit své sny!!!!